Důležité sdělení:

Vážení klienti,

dovolujeme si vás upozornit, že 29. 3. - 1. 4. 2024 bude Centrum bydlení a designu Křižíkova z důvodu Velikonočních svátků UZAVŘENO.

Přejeme vám krásné Velikonoce.

NOVINKY

Rozhovor s Free architects. Týmová hra manželského páru.

Rozhovor s Free architects. Týmová hra manželského páru.

Původně jsem zamýšlel, že těžištěm našeho společného povídání s Karolínou a Petrem Záluskými z pražské architektonické a projekční kanceláře Free Architects bude oblast interiérového designu a návrhů malosériového nábytku, svítidel a doplňků, jimž pod svou vlastní značkou STYLEPOINT vdechují život. Původně jsem si chtěl nechat vyprávět o jejich roli ve známém televizním pořadu „Jak se staví sen“, o DIY workshopech s názvem BackToStool, které pořádají pro své příznivce a fanoušky, o specifikách projektování loftových bytů nebo o studiu na ČVUT, jež oba – společně na konci 90. let – absolvovali. Ale nakonec šly dějiny našeho rozhovoru mezi šesti očima jinudy. A vůbec to – jak sami za pár stránek zjistíte – nevadilo.

Centrum Křižíkova Free Architects rozhovor


Popravdě, nestává se mi každý den, abych dělal rozhovor s manželským tandemem, který stojí v čele jedné architektonické kanceláře. Jeden by řekl, že společný byznys může být pro manželství až smrtící.

KZ: Vnímám úplně opačný efekt. Od té doby, co jsme se seznámili na fakultě architektury, je práce nedílnou součástí našeho života. Seznámili jsme se tak, že jsme pracovali v jednom ateliéru na společném projektu, postupně jsme začali sdílet pracovní povinnosti, postupně vznikl náš vztah a nakonec jsme se i vzali. Architektura a design je absolutní součást našeho života a nevidíme v tom žádný problém. Vždycky se oba smějeme, když se nás ptají, jak je možné, že spolu vydržíme 24 hodin denně. V modelu, ve kterém podnikáme, nedělíme život na chození do práce, vodění dětí do školky a práci na zahrádce. Děláme všechno dohromady a myslím, že tento typ workflow je daleko efektivnější a způsobuje mnohem méně problematické komunikace v každodenním životě. Když jsou manželé například architekt a účetní, mohou to mít daleko těžší, než když jsou oba architekti.

PZ: Myslím si totéž. My jsme si už na škole opravdu rozuměli po profesní stránce, byli jsme si samozřejmě sympatičtí i lidsky. V naší partě hrál významnou roli ještě jeden kamarád, který tady s námi dnes už nemůže být. Zkrátka, na společném školním projektu jsme zjistili, že nám to spolu nesmírně vyhovuje, že je super mít tu zpětnou vazbu – a platí to doposud.

KZ: My jsme byli vždycky týmoví a ne individualisti.

PZ: To je taky důvod, proč se naše firma jmenuje tak obecně a nenese naše jméno. Postavit kancelář na jméně, to je jiný typ byznysu.

Je tedy týmovost tím hlavním důvodem, proč nenese firma vaše jména?

KZ: My to skutečně nemáme jako one-man show. Jsme bytostně přesvědčeni o tom, že architektura je týmová práce, kde ohromné množství lidí tlačí nějakou záležitost k určitému cíli. Myslíme si, že takto by měla být i architektura prezentovaná. One-man show bylo bezvadné v 19. století, kdy si osobnosti architektů dělaly všechno do jisté míry samy. Ale doba se změnila. Množství výstupů, technologie, které do naší práce vstupují, se výrazně rozšířily. Architektonické kanceláře jsou dnes firmy, není to jeden člověk s tužkou a papírem.

PZ: Vyrostli jsme v době, kdy se věřilo v kapitalismus. Říkali jsme si, že založíme firmu, co bude mít anglický název, co bude mít firemní strukturu se všemi – byť malými – odděleními, jako jsou marketing nebo péče o zákazníky. Když si najímáte Free Architects, najímáte si tým lidí, který se o vás postará. U one-man show se vám do toho může promítnout chřipka nebo přepracování a klienty štve, když jim třeba nezareagujete na telefon.

Centrum Křižíkova Free Architects rozhovor interiér


Free Architects jsou rozděleni na dva týmy. Zvenčí to vypadá, že to máte jako manželé rozděleno. Mýlím se, nebo je to tak, že Petr má na starosti architekturu a vy, Karolíno, interiérový design?

PZ: Na začátku jsme byli jeden tým. Říkali jsme si, že náš obor začíná územním plánem a končí výběrem potahové látky na židli. Ono to tak je pořád, ale trh to tak nechce vnímat. Lidé nám pokládali šílené otázky, jako třeba jestli umíme nakreslit dům. Pak se mě zeptal jeden developer, proč prezentujeme na webovkách židle. Ok. Ale náš obor je přesně o tom, co říkal už Adolf Loos: „Dům začíná legislativou a končí návrhem nábytku.“ I tak nás situace donutila firmu rozdělit, aby tomu zákazníci lépe rozuměli. Dvě IČA, ale fyzicky pořád jedno hnízdo. Zřejmě jsme působili navenek nečitelně. Nechápali, proč na straně jedné navrhujeme dětské pokoje a koupelny a na straně druhé kreslíme Západní bránu v Brně o výměře 70 tisíc metrů čtverečních.

KZ: Úzce to souvisí s naší filozofií. Tvrdíme, že interiér a exteriér stavby jsou úzce spojené. Stavba je v našich očích jeden organismus. Nelze ignorovat fázi interiérů, když řeším obrys stavby. Nelze ignorovat polohu oken, oslunění a osvětlení, když navrhuju kuchyňskou linku…

PZ: Lidé, kteří si projdou – krok za krokem – interiérovým designem, jsou pak schopni navrhnout lepší bytovou jednotku a z bytových jednotek se skládají budovy. Je lepší začít drobným úkolem, objevit si vazby v menším měřítku a poté přejít k systémovému řešení – návrhu dvaceti koupelen, dvaceti bytů a tak dále.

KZ: Tady bych dodala, že je potřeba mít v analogové paměti ty základní provozní vazby a základní rozměry – záchod šířka 950, hloubka 1400, dveře tolik a tolik, okno bude tady, šatní skříň tamhle – z malých částí se skládají jednotlivé jednotky a z těch jednotek se skládá kupříkladu vila, rodinný nebo bytový dům. Stavby jsou pak dál ovlivněné dalšími normami, které zasahují do toho, jak bude vypadat urbanismus. Ten si dnes, prosím, nepředstavujme, jako že se rozhodnu udělat trojzubec, který vede přes náměstí k falickému symbolu, kolem nějž udělám do kruhu lavičky. U větších souborů je potřeba si hned na začátku dobře rozdat karty. Je nezbytné pochopit, jak funguje každá jednotlivá stavba, která má ten urbanistický celek tvořit…

PZ: …my máme jako architekti úzké manévrovací možnosti kvůli legislativě. Všichni nadávají na development, jak je brutální, ale neuvědomují si, jak složitou máme legislativu a technické normy, jak se to všechno vzájemně ovlivňuje. Co před týdnem šlo, dneska už nejde.

Jó, architekt, ten tvrdej chleba má, mám-li parafrázovat jeden starý hudební šlágr.

KZ: Ano, ale pořád má velkou sílu a může i v dnešních podmínkách naplno uplatnit svůj talent. Můžu říct něco pozitivního?

Musíte.

KZ: V současnosti máme jako architekti přístup k nesmírnému množství informací díky různým podkladům od magistrátů a obcí. Dříve bylo velmi složité získat podklady, dnes dostanete všechny informace – od kvality podloží až po přistávací koridor pro tryskáče. Je to velká zásluha lidí, kteří se zabývají územním plánováním.

PZ: K tomu územnímu plánu. Laik si neuvědomuje, že to není jen barevná mapka, která visí nějaké paní úřednici na zdi v kanceláři. Územní plán je platná legislativa. Je potřeba jej vnímat jako striktní normu, jako kupříkladu maximální povolenou rychlost na dálnici. Lidé to tak ale nevnímají. Jinak si nedovedu vysvětlit třeba požadavek klientů, kteří si na „vymodřeném“ pozemku určeném pro stavbu školního zařízení chtějí postavit vilu. Územní plán mají některé obce lepší, některé horší, Brno na něj čeká. Ostatně, v Brně jsou ty prokleté plochy SJ. To město bojuje s komplikovanou dopravní obslužností. Obecně vidíme v územních plánech spoustu nedokonalostí, protože svět se vyvíjí a s tím se mění i požadavky na architekturu.

Pojďme se zastavit u těchto obecných trendů.

PZ: Lidí přibývá, mají potřebu bydlet. V Evropě je tendence omezovat individuální výstavbu. Končí éra satelitů, je ekonomičtější využívat městské plochy, nerozvíjet je směrem do krajiny. Toto se během posledních dvaceti let radikálně změnilo a odborná veřejnost se s tím musí popasovat.

Centrum Křižíkova Free Architects rozhovor bydlení


Vlastní bydlení se pro spoustu mladých lidí jeví jako nedosažitelný luxus. Nemohou na tento fakt reagovat developeři tím, že budou stavět nájemní bytové domy?

PZ: Vznikl nám tady takový paradox. Nájem je dnes vyšší než hypotéka, problém je ale v tom, že spousta lidí na ni nedosáhne.

KZ: Nájemní byty se jeví jako nevyhnutelná budoucnost.

PZ: Naši rodiče nepovažovali za nic špatného žít v nájemním bytě. Ale Češi chtějí vlastnit nemovitost. Ukazuje se však, že ne každý na ni dosáhne. Problém je v tom, že developeři nedokážou na tento fakt reagovat. Většina investorů je nastavena tak, aby získali akvizici, postavili a prodali. Pronajímání budov je běh na dlouhou trať. Návratnost je třicet až padesát let a je jen hrstka subjektů, které jsou na to připraveny. Jsou ale první vlaštovky, máme i takové klienty. V takovém případě se ale od základů mění přístup k projekci staveb a ke správě dat. Pronájem ovlivňuje způsob, jakým se projektují stavby. Už to není tak, že za dva roky to prodáme a po nás potopa.

KZ: Dříve to byla brutální těžba: postavit, prodat, postavit, prodat. Samozřejmě s obrovskou ziskovostí. Aby se věci změnily, musí developery podpořit banky.

Rád bych kousl do kyselého jablka a zeptal se vás na to, jak se perete s byrokratickou mašinérií v oblasti stavebnictví, kterou je Česká republika neblaze proslulá.

PZ: Je to problém. Vezměme si příklad z praxe. Bytový dům na Praze 8, mimo panelákovou zónu, v proluce jako víno, naprosto jasně rozdané karty. Tenhle příběh trval osm let! A co se stalo mezitím? Třikrát se nám personálně vyměnil tým, z deseti lidí vám v ateliéru zůstanou maximálně dva lidi. Ti kluci, co kreslili tu bytovku, se „nedožili“ konce projektu. Tyhle průtahy nabourávají kontinuitu, přenos informací, proces výstavby.

KZ: Přiznávám, že tohle pořád nemáme v rámci firmy logisticky dořešené. Suplujeme to naší profesní energií a opět musím říct, že je velká výhoda v tom, že jsme dva. Dokážeme si ty projekty rozdělit. Tedy nikoliv na interiéry a exteriéry, ale spíše si dělíme oblasti činnosti v rámci projektů. Já například nemám problém s legislativou.

PZ: Mně jeden developer zakázal chodit na brněnský magistrát.

KZ: Petr je erudovanější stavebně technicky, to je mu bližší. Máme samozřejmě ale určitou svobodu v tom výběru konkrétního projektu a respektujeme rozhodnutí, kdo na čem bude pracovat.

Centrum Křižíkova Free Architects rozhovor


Vraťme se, prosím, ještě na chvíli k tomu nekonečně dlouhému procesu, který začíná nápadem a končí realizací. Jinými slovy, to, co jste navrhli před osmi lety, nemusí odpovídat realitě dneška, nebo se pletu?

KZ: My se snažíme především o kvalitní nadčasovou architekturu. To, co se mění, je trh a požadavky trhu na produkty a na vnitřní uspořádání domu. Za oněch osm let se změní technologické vybavení a nároky klientů na technologické vybavení. Konkrétně, v roce 2006 měřily byty 3kk 95m2. Než povolíte stavbu, je rok 2016 a dům máte vyskládán z jednotek 1kk a 2kk o výměře pod 40m2. Musíte tedy redesignovat, dům přeprojektovat a to má vliv na exteriér stavby, například na uspořádání oken.

PZ: Technicky produkty fungují a jsou prodány, ale neumožňují redesign. Nicméně, od starověku je tady několik kompozičních pravidel a talentované oko ví, co je symetrie a proporce. Já bych ale zmínil jiný fenomén, který mění naši práci. Tím je technická úroveň vizualizací.

Všiml jsem si, že jsou čím dál dokonalejší.

PZ: Za posledních dvacet let se to výrazně posunulo. Fotorealita je natolik dokonalá, že to začíná ovlivňovat i práci architekta. Ty vizualizace totiž zanedbávají technologické možnosti. Vizualizátoři jsou inovátoři architektury. Přicházejí s vizemi, které jsou technologicky nemožné. Zkrátka nerespektují hranice možného.

Vy si děláte vizualizace in-house?

KZ: Ano, jako jedni z prvních jsme na konci 90. let používali 3D modeláře. Už na škole jsme s tím měli problém a studovali jsme ji o půl roku déle. Právě proto, že jsme projekt zpracovávali počítačově a profesoři si mysleli, že si tím usnadňujeme práci. Ale opak byl pravdou. Každý člověk u nás v ateliéru používá pro komunikaci s klientem 3D model. Může tak projekt odprezentovat ve srozumitelné formě, interaktivně. Už to není tak, že před vámi architekt vyskládá plány s kótami a klient se začne potit, protože jim nerozumí.

PZ: Vytvořili jsme si zjednodušené platformy z tohoto jediného programu jak pro návrhy interiérů, tak pro exteriéry a urbanistické celky. To nám velmi zjednodušilo práci v komunikaci s klientem – laiky, developery, odbornou veřejností. Nesmírně to urychluje rozhodovací proces. Ta jistota správného řešení je pak ohromná.

Centrum Křižíkova Free Architects rozhovor koupelna


O jaký program se jedná?

PZ: Obyčejný 3ds MAX. Není to BIM, není to architektonický nástroj, tedy databázový program, kde se ten systém skládá patchworkově. Je to obecný modelář. A v tom je ta krása modelování a komunikace prostřednictvím 3D modelů. Developery zajímají čísla, data, objemy, výšky. Realiťáky efektivita a to, jak ten produkt vypadá, koncové zákazníky to, jestli ta koupelna bude zase béžová nebo konečně nějaká jiná – to všechno ten program v sobě nese. Pro všechny účastníky řetězce jsme schopni vyextrahovat jen to, co potřebují vidět.

KZ: Ještě mám k tomu jednu věc, to vás bude zajímat. Tak jako nás ty naivní vize velkolepých architektů v konečném důsledku posouvají, inspirují a nutí nás řešit určité věci nově, tak technologie typu BIM drasticky ničí architekturu a developerské projekty. Velké projekční kanceláře, už to nejsou ani studia, pracují s architekturou jako s kostkou, kterou mají dopředu vyřešenou – tím vzniká unifikovaná monstrózní paneláková výstavba s ekonomickou efektivitou někde kolem 80 %. My ale oproti těmto hmotám panelák vnímáme jako křehkou lineární stavbu, proto s tímto přístupem nesouhlasíme a bojujeme proti němu.

PZ: Trošku nám to likviduje naši konkurenceschopnost. Naším cílem je individualizace řešení, vnímáme prostředí, sociální strukturu místa či krajinu, v níž stavíme. BIM neumožňuje malým ateliérům cokoliv individualizovat. A velké molochy chápou individualizaci jako prodlužování a prodražování celého procesu.

Je správně, nebo špatně redukovat development na výtěžnost každého metru čtverečního?

KZ: Výtěžnost jednoho metru čtverečního není negativní záležitost. Naopak, nutí nás to vytvářet efektivní a efektní řešení. Je to i důvod, proč jsme si řekli, proč budeme produkty řešit od nábytku. Řeknu příklad: pokud tady máme produkt do 3 milionů korun, pak platí premisa, že lidé budou nakupovat nábytek v IKEA a nepůjdou do prémiových řešení – postel nebude měřit 230, ale 180 centimetrů. Takto šetříme každý centimetr.

PZ: Tím se vracíme k tomu, co už zde padlo. Je skutečně žádoucí, aby architekt prošel interiérovým designem a aby perfektně znal sortiment nábytku na trhu.

KZ: Stavby by měl navrhovat člověk, který skutečně prošel interiérovým designem. Mimochodem, že je byt větší, neznamená, že je lepší. A naopak. Vyhrává lepší produkt – jestli je v bytě francouzské okno, kam je situována terasa atd.

To je ten přístup reverzního developmentu…

PZ: Neboli přístupu od konce. My přistupujeme ke stavbě od koncového klienta a od jeho požadavků a z nich skládáme, samozřejmě i korigujeme, ten celek. Pokud je ve finále dům poskládán z nefunkčních bytů, které mají nesmyslné velikosti, tak může jít celá projekce do stoupy.

KZ: Každopádně, budoucnost je v lepším komunitním životě v námi navrhovaných objektech – ve vybavení vnitrobloků, v prostoru pro grilování, aby tam byla stavbička, která slouží komunitě. Dbáme na to, aby vše bylo ekologické, aby tam byla tepelná čerpadla, aby to bylo pasivní, menší uhlíková stopa. Ale to paradoxně vede k omezení požadavků klienta. Co je ekologické, je i ekonomické. Ekologie i ekonomika nutí lidi být úspornějšími a racionálnějšími. To vede k omezením, což ještě není pro některé splněný sen o bydlení.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Karolína Záluská a Petr Záluský jsou oba absolventi Fakulty architektury ČVUT v Praze. Od roku 1997, kdy založili vlastní ateliér Free Architects, se věnují návrhům i rekonstrukcím rodinných domů a bytů včetně interiérů. V portfoliu mají také bytové domy, komerční prostory, showroomy, průmyslové stavby a památkově chráněné objekty.

Free architects je architektonický ateliér založený 6. ledna 2007. Zabývá se přípravou projektů v investiční i soukromé výstavbě a poskytuje služby během přípravy a realizace obytných, komerčních nebo administrativních budov. Věnuje se také návrhům interiérů. Free Architects tvoří dva vzájemně propojené týmy. První z nich se zabývá architekturou a stavebnictvím, druhý pak navrhuje interiérový design a poskytuje bytový styling. Free Architects je dnes středně velký ateliér s více než dvacetiletou praxí, což vám přináší skvělou kombinaci osobního přístupu a flexibility a zároveň stability a dostatečného výkonu i pro větší projekty.

Rozhovor vznikl v rámci příprav magazínu OKO 2021. Celý magazín nebo jeho předchozí ročníky si můžete přečíst ZDE.

Novinky & akce

PF 2024, Vánoční otevírací doba

Milí návštěvníci Centra bydlení a designu Křižíkova, rádi bychom vám popřali vše nejlepší do roku 2024. Ať js...

Designový den na Křižíkové

Den plný přednášek a praktických ukázek ze světa architektury, designu a stavebnictví. Přijďte načerpat novou...

Vodovodní baterie v kuchyni: Balanc mezi funkčností a estetickým prvkem

Dřezové baterie jsou jednou z nejvyužívanějších částí každé kuchyně. Při výběru vodovodní baterie je důležité...

Odběr novinek

Zadejte vaši emailovou adresu a my vám budeme posílat všechny novinky, trendy a zajímavé akce.

Vložením e-mailu souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů.

Cookies Cookies

Potřebujeme váš souhlas k využití jednotlivých dat, aby se vám mimo jiné mohly ukazovat informace týkající se vašich zájmů. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko „OK“.

Zde máte možnost přizpůsobit si nastavení souborů cookies v souladu s vlastními preferencemi.

Potřebujeme váš souhlas k využití jednotlivých dat, aby se vám mimo jiné mohly ukazovat informace týkající se vašich zájmů.