Cihelná dlažba Heluz při rekonstrukci paláce

Pálffyovský palác ve Valdštejnské ulici v Praze na Malé straně prochází v posledních letech rozsáhlou rekonstrukcí. V budově původně barokního paláce probíhá mimo jiné komplexní oprava značně poškozeného krovu s výměnou střešní krytiny z malého prejzu.

Při odstranění skladby podlahy v celé ploše půdy byl totiž zjištěn havarijní stav stropních trámů a rákosníků. „Z tohoto důvodu byla provedena náročná statická opatření s opravou a s výměnou masivních trámů, které nebylo možné sanovat”, vysvětluje autor projektu Ing. Karel Sehyl a dodává: „Vzhledem k tomu, že při plánovaném sejmutí stávajících vrstev podlahy půdy s dominancí stavební sutě se zbytky dřeva nebylo možné použít zpět všechny půdovky, byly původní půdovky doplněny půdovkami novými - cihelnou dlažbou Heluz, která se barevností a rozměry nejvíce blíží půdovkám stávajícím.”

Cihelná dlažba HELUZ (200 x 200 x 30 mm) s přírodním povrchem je kladena do vápenné malty. V kombinaci se starými půdovkami s vystupujícími historickými masivními vaznými trámy působí velmi vkusně a efektivně. Zároveň splnila náročná kritéria památkářů a památkového dozoru na stavbě.

Příběh Pálffyovského paláce

Původně barokní palác byl do současné podoby přestavěný podle projektu Františka Maxmiliana Kaňky v roce 1712 Janem Josefem z Valdštejna ze tří domů, z nichž jeden patřil v letech 1660 - 1689 Maxmiliánu z Lamingeru, proslulému Lomikarovi, kterého, vyzval na boží soud Jan Sladký-Kozina. V roce 1723 palác přešel sňatkem z Valdštejnů na Fürstenbergy, z nichž Karel Egon zde v roce 1775 organizoval první zasedání Učené společnosti nauk, a další Fürstenberg, Max Egon, nechal v roce 1854 sály ve 2. patře upravit pseudorokokově. Do rukou Pálffyů z Erdödu se palác dostal v roce 1885, ale už v roce 1902 ho prodávají státu. Od té doby tady postupně působily různé státní instituce.

Po roce 1902 sloužil palác postupně jako místodržitelský archiv a stanice jízdní policie, po roce 1918 byl archiv změněn na archiv ministerstva vnitra a zůstal do r. 1946. Po roce 1950 zde sídlilo ministerstvo informací, později ministerstvo kultury - mj. tu byla některá pracoviště památkového ústavu. Dnes zde sídlí jedna z částí Pražské konzervatoře a archiv notového materiálu.

V roce 1952 byly pro ministerstvo informací provedeny stavební úpravy, především východního průčelí, včetně úprav částí krovu východního křídla a nároží. Další stavební úpravy proběhly v roce 1964, kdy byl dům spojen s č.p 158 a vchod z ulice změněn na okno. Stav objektů paláce k roku 1832 je zachycen na Langweilově modelu Prahy.

V 70. až 90. letech minulého století byly na paláci prováděny dílčí opravy převážně odstraňující zatékání do střechy a opravy lokální destrukce krovu hlavně v místě zatékání.

Tento článek vznikil v rámci magazínu OKO 2020.
Celý magazín si můžete pročíst ZDE.